Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Suchare....

„Suchareeee…“ vnímá Agáta jeho hlas. Je lehké náledí, nemůže přeci jet rychleji. Ale zrovna suchar? Ona? Ona, která neustále vymýšlí co by vyvedla za vylomeninu, ona že je suchar? No, tak to snad neeee! Zatíná stoličky vzteky do sebe, lehce špulí ústa a naštvaným lehkým pohybem ruky naznačuje, že tady je pánem ona.

Dálnice je vcelku suchá, i když hustě sněžilo, i když je mírně pod nulou. Jede se fakt dobře. Ale proč by měla jezdit rychleji? Nemá každý jezdit tak, jak to cítí, že to zvládne?

„Tak ale tohle už ne….předjíždějí nás už i kamiony, tohle už fakt ne….“ jančí na sedadle spolujezdce Tomáš. Ještě před chvílí společně tančili a zpívali. Jasně, upil si nějaké pivko, ale proč tolik vyvádí? Tomáš je nesmírně charismatický, má smysl pro každou špatnost, je s ním sranda a pohoda. Vypadalo to jako výborná volba sparing partnera na večírek. Večírek se také vyvedl, přesně podle představ, proč se tolik změnil při jízdě v autě? Mohl nepít a řídit sám, přemítá v duchu Agáta.

Tomáš otáčí volume na max, auto se úplně otřásá. „Ale já jsem pán jízdy, já jsem DJ, já jsem ten, co určuje kdy, kam a jak rychle se jede“ už jen velmi potichu namítá Agáta.

Tomáš se pomalu sklání. Bubnuje si v rytmu hudby do kolen a sklání se. Agáta si v klidu jede svých 100 km v hodině, což vzhledem k náledí i pozdní hodině je tak akorát. I když je to dálnice. Agáta cítí jeho ruku na své noze. Je jí vlastně příjemný ten pocit, že Tomášovi není lhostejná. Že by o ní Tomáš třeba i stál, pokud by chtěla...zasněně uvažuje Agáta. Jeho ruka postupně klesá po noze….vlastně, vůbec si to nemohla užít, protože klesá až moc rychle. Tomáš popadne Agátu za její nárt, za její nohu a razantně místo ní mačká na pedál plynu…..

Agáta s hrůzou sleduje tachometr. Stodeset, stodvacet….snaží se soustředit se na cestu, aby udržela správný směr. Cítí strach, obrovský strach, který jí stoupá až do krku. Chtěla by zařvat – tak už doooost, ale místo toho má jen vykulené oči, je jako svázaná v úzkém saku, jako by měla přiškrcenou kravatu hluboko do ohryzku a pekelně se soustředí na jízdu. Je zcela střízlivá, takže se jí to daří. Radši už nesleduje tachometr, který se vychýlil někde mnohem dál než je rychlost 130 km za hodinu. Už si dokonce tu rychlost užívá. Jen kdyby jí neměl potřebu tolik ovládat, sakra.

Tomáš zvedne hlavu.  „Héééééééééééééééj, tady přeci odbočujeme…“, vykřikne zoufale, sundavá ruku z nohy Agáty, která je zapřena do plynu. Zkrat, Agáta cítí, že je její tělo ve zkratu, netuší, jak rychle zareagovat na vzniklou situaci. Snaží se vší silou brzdit. Jistě, nezapomene dát pravý blinkr, pravý blinkr a brzdu. Jenže….ono opravdu to náledí je.  Agáta se vzpamatuje. Začne brzdit přerušovaně, pak se snaží přidat plyn místo aby brzdila. Uffff, povedlo se. Auto poslušně zatáčí doprava..

A sakra….proč před námi stojí to auto???? Aha, viděla výstražný trojúhelník, všimla si ho, ale nereagovala, byla ráda, že si poradila s náledím. Néééé... Agáta vnímá ta slova „suchare“, rychle si promítne situaci – stojcí auto před nimi a lehce neovladatelné auto, ve kterém sedí.  Agáta to prostě nezvládla. Nedokázala se vyhnout tomu autu. Přímá srážka. Bum, prásk, ticho…..nekonečné ticho.....Tomáš se provinile dívá na Agátu, Agáta opět začně zuřivě tisknout stoličky k sobě. Měla pravdu, že?

Kolem proudí spousta aut. Každé si přibrzdí a jede dál. Asi jim stačí pohled na cizí lidské neštěstí. Jak je to krásné, když se to netýká přímo jich. Asi. Jedno však zastaví. Pohlédne z okénka a zkušeně reaguje – „pohodaaa, jsou to jen plechy“.

Agáta mlčky stojí před nabouraným autem. Zcela nepřítomně sleduje dvě dětské autosedačky zalité střípky skla ze zadního okna. Dvě dětské autosedačky, které se posunuly na zcela jiné místo než kde byly připoutané před jízdou. Dvě dětské autosedačky, které jsou teď zrovna, naštěstí, prázdné....Z oka jí začně padat slza….

"Suchareeeeee" slyší z dálky. Ano, je suchar, byla, je a bude.....

Autor: Jasmína Sudová | středa 18.1.2012 18:18 | karma článku: 16,82 | přečteno: 777x
  • Další články autora

Jasmína Sudová

Můj život s Němcem VII. - smíření

Prohrála jsem boj. Já osobně skutečně ano. Ten slizoun odporný s německým jménem si vzal vše, co chtěl. Překonal každou bariéru, každou překážku, kterou jsem mu nastavila a hrdě se teď plácá pěstičkama do hrudi. Zase se mu podařilo to, co chtěl.... Ten slizoun má i své jméno. Jmenuje se Alzheimer.

7.10.2012 v 8:50 | Karma: 23,04 | Přečteno: 935x | Diskuse| Ostatní

Jasmína Sudová

Můj život s Němcem VI. - první vánoce bez Němce

Alzheimerova choroba je zatím nevyléčitelná. Prostá věta, která se objevuje téměř u každého článku o této nemoci. Bohužel, ta věta je pravdivá. A velmi často následuje i věta druhá, bohužel, také pravdivá - nemoc se postupně zhoršuje..... A já dodávám větu třetí - a bere s sebou všechny okolo sebe.

25.1.2012 v 18:30 | Karma: 23,76 | Přečteno: 1232x | Diskuse| Ostatní

Jasmína Sudová

Můj život s Němcem V. aneb Němec vyhrává :-(

Podle výzkumu je u pacientů trpících Alzheimerovou chorobou, která je postihla v poměrně brzkém věku, velmi strmý průběh této nemoci. Netuším, kdo se na tomto výzkumu podílel, ale co vím naprosto přesně je fakt, že výsledek musím, bohužel, potvrdit.

7.5.2011 v 19:19 | Karma: 26,67 | Přečteno: 1840x | Diskuse| Ostatní

Jasmína Sudová

Na dně......

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

7.4.2011 v 18:33 | Karma: 20,14 | Přečteno: 1028x | Diskuse| Ona

Jasmína Sudová

Blázinec! Do slova a do písmene!

„Dobrý den, jakpak se dnes máte?“ usmívá se na mě docela sympatický mladý muž. Pokouším se také o úsměv. „Jmenuji se Daniel, můžeme si tykat?“ No, jasně, proč ne? Cítím se najednou příjemně mladě.

4.4.2011 v 20:30 | Karma: 26,56 | Přečteno: 1968x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné

2. května 2024  16:40,  aktualizováno  3.5 12:38

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů

4. května 2024

Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...

U nás cyklostezky, v Polsku dálnice. Využít dotace EU jsme vždy nezvládli, říká expert

4. května 2024

Premium Od vstupu Česka do Evropské unie uplynulo 1. května 20 let. Jak tu dobu zhodnotit? Podle politologa...

Alijev má majetek i u vás, EU zavírá oči, říká novinářka o korupci v Ázerbájdžánu

4. května 2024

Premium Leyla Mustafajeva je prozatímní šéfredaktorkou ázerbájdžánského protikorupčního serveru Abzas...

Auto za tahačem s tankem zastavilo. Už ale ne kamion, který osobák sešrotoval

4. května 2024  9:48,  aktualizováno  19:54

Při nehodě tří aut zemřel na dálnici D1 mezi Bohumínem a Polskem jeden člověk, další dva jsou...

Lepru mezi sebou ve středověku šířili lidé a veverky, tvrdí studie

4. května 2024  19:40

Lepra se ve středověké Anglii přenášela mezi lidmi a veverkami. Zjištění podporuje teorii, že při...

  • Počet článků 14
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2392x
Jsem pro někoho úplně obyčejná, pro někoho možná ne. Stroze napsáno - čtyřčlenná rodina, mám dvě krásné holčičky, jednoho psa, jednu kočku a taky maminku na kterou hupsla Alzheimerova choroba.