Maminka

Na zacatku je to maminka,po cely zivot je to maminka a prave ted, v teto nejtezsi dobe, je to zase maminka. Z dusi a na konci jenom prazdna skorapka bez duse. Ta se potlouka okolo vas a da vam malym usmevem najevo, az se u maminky objevite pocit,ze vase rozhodnuti bylo spravne.Tuto chorobu nezvladne jedna osoba.Vim,ze prijde za nejaky cas treti dil vaseho vypraveni,"Zivot s Nemcem".Ten nejsmutnejsi.Napiste ho jenom pro sebe a dejte mu nazev "Maminka". V mem pripade me to pomohlo prekonat ty nejtezsi okamziky.S uctou....

Chyba systému

Dobrý den, diskuse pod tímto článkem se technickou chybou v systému vygenerovala dvakrát. Její první část při tom zmizela. Nyní je diskuse opět kompletní. Autorce i diskutérům se omlouváme.

Re: Chyba systému

Omluvu beru,ještě ty sebrané dukáty bych prosil zpátky...

Hmm,slušná karma...

U článku s nulovou diskusí to zarazí.Jeden+jeden úplně stejný  příspěvek tu vlastně byl -  můj a pana Dvořáka/šéfa - on ten svůj smazal,mě ještě naložil - 100

Re: Hmm,slušná karma...

Asi se opravdu maze, ale PROC ??? Ja sem hodila link na svycarsky lek Notropil, ktery doporucuji i homeopaticti lekari a pak Piracetam.

Mám to za sebou

je to běh na dlouhou trať a sama to nezvládnete, zvláště máte-li ještě malé děti.

Moje máti  měla dědičnou zátěž, oba její rodiče měli AD. Věděla to, snažila se, neustále držela svojí hlavu v činnosti (křížovky, hlavolamy, četba ap.) Přesto tomu chlapovi s německým jménem podlehla. První signály jsme ani nezaznamenali, to až zpětně, když s diagnozou v ruce vzpomínáte, kdy tak asi babi začala bejt divná. Hodně toho schoval táta, který jí opatroval a nám nic ani nenaznačil. Pak zemřel a problém se vyvalil v plné kráse.

Asi 3 roky jsme se snažili držet babi v jejím původním prostředí, pak už to nešlo, musela k nám, zvládli jsme další rok a pak babi asi usoudila, že nás neutahá, a šla za dědou.

Re: Mám to za sebou

Bez pomoci celé široké rodiny bych to nezvládla. Mojí výhodou byly 2 sestry, které si mamku braly každý druhý víkend k sobě, již velké děti (20,16,13), které byly naprosto neocenitelnými pomocníky, manžel který pomáhal co mohl a nehudroval, zaměstnavatel = já, takže časová flexibilita.

Sestra mojí mámy, která jí 2x měsíčně vodila do kostela. Dobrý psychiatr, který vždy poradil, naordinoval a mě uklidnil. A denní stacionář, to byl poklad, říkali jsme tomu školka pro důchodce a byla to ta nejlepší věc, co nás potkala. A taky povaha mojí mámy, která když zvládla stres z přestěhování, byla vcelku vstřícná a komunikativní. Taky jsme měli bezp.zařízení, které mě v noci budilo, když babi pobíhala. Bez něj jsem totiž byla co 2hodiny vzhůru a sledovala, zda je vše OK.

máte můj obdiv

Obdivuji v dnešní době lidi, kteří se starají o svoje rodiče, když jsou nemocní a mají problémy.

Ve většině případů to funguje tak, že tatínka nebo maminku "šoupnou" do domova důchodců či do hospice s výmluvou, že potřeboval lékařský dohled.

Přitom zapomínají, co vše pro ně rodiče udělali.

snad pomůže

Snad pomůže. Na alzhaimera mi umřel tatínek. Zátěž to byla obrovská, ale výhodou této nemoci je ,že nemocný si ji neuvědomuje a tak se netrápí a je na rozdíl od svého okolí je v podstatě šťastný.

Pečujte o sebe!!

Já se teď spíš děsím, kdy to postihne mě a budu své rodině na obtíž. Protože, co si budeme povídat, komlikace to je a dost velká. Cítím s Vámi.

Neklesejte na mysli, je to stále těžší a obtížnější

U matky jsme to zaregistrovali někdy před třemi a půl roky a zatím to zvládá distančně. Nasazení léků typu Pirabene a Jasnal prodloužilo křivku ztráty paměti, ale nezadrží. Teď už jsme na rychlé sestupné fázi. nejlépe se to pozná na vzpomínkách jak se umazávají. Maminka je teď na škole, někde mezi národní českou a německou měšťankou (žila za protektorátu v Ústí, takže v Reichu). Zpívá si německé písničky ale mluví naštěstí česky. Má chvála bohu docela veselou a mírnou povahu. Takže se nějaké zloby a vsteky nevyskytují. Dokonce se i zasmějeme, když se jí podaří něco schovat dost dobře. Třeba Jar v lednici a máslo v šuplíku. Pokrýváme její čas ráno v poledne večer a snažíme se ji udržet ve známém prostředí dokud to jde.       

Drzim pesti!

Držte se

Babička ji měla  Přeju hodně sil a fakt je hlavní si to nepřipouštět, nebrat si osobně to, co nemocný člověk říká - i když to někdy nejde, ale co vám kolikrát maminka říká, tak to třeba ani neříká vám, ale nějaké protivné sousedce z mládí nebo nějakému úplně cizímu člověku...