Můj život s Němcem V. aneb Němec vyhrává :-(
Končíme měsíční odlehčovací kůru a vracíme se zpátky do domácího prostředí. Přivezla jsem si domů třetí dítě, které je ale (co se péče týče) to nejnáročnější. Z mojí mámy postupně odchází veškerá její duševní schránka, zůstává jen ta fyzická. O to těžší je to všechno přijmout. Je úžasné, že má zcela změněnou medikaci a tím pádem mi nastávají poměrně klidné noci. Nikdo tu o půlnoci zmateně nepobíhá, nikdo nestojí neslyšně ve dveřích naší ložnice, je to alespoň malá úleva…
Dostávám se na ještě větší dno než jsem kdy byla. Odnáší to celá moje rodina, odnáší to celé mé okolí. I když bojuji, moc bojuji, boj je bolestivý a náročný. Terapie, antidepresiva, postupné přijímání pravdy. Pryč je má usměvavá tvář, pryč je má potřeba komunikace, pryč je mé pochopení nad každým trápením druhého. Někdy se až děsím toho, co ostatní řeší a dávají tomu velký důraz, co považují za fatální a z čeho se hroutí.
Už dávno jsem za fází „proč právě já?“ Už se opravdu smiřuji, snažím se pochopit, snažím se přijmout a podle toho žít.
Naše nejstarší a nejnáročnější dítě se hrozně trápí, cítím to. Ona moc dobře ví, že něco není v pořádku. Možná neví přesně co to je, ale ví to. Není to tak, že nemocnému člověku je to jedno, to je věta se kterou se naprosto neztotožňuji. Je to ale věta, která zazněla z úst mnoha lékařů a sociálních pracovnic. Nesouhlasím. Ona to ví, ona to cítí a já to cítím také. Nejhorší je, že nikdo z nás neví, jak z toho ven, jak pomoci, co nejlepšího udělat.
Objíždíme domovy, kde se specializují na „Německou nemoc“, sbíráme informace. Já si čím dál tím víc uvědomuji, že Němec nad námi pomalu, jistě, drze a bezostyšně vítězí a brzo nás i porazí. Chtěla jsem prorazit hlavou zeď, chtěla jsem se postavit všem jasným faktům, všem výzkumům, všem (pro mě) nepochopitelným tvrzením ostatních.... chtěla jsem dokázat celému světu, že správným přístupem a bojem to lze zvládnout. Chtěla jsem……a zjistila, že jsem byla bláhová. Bohužel. Bláhová a naivní. Pochod Němce v hlavě je neoblomný a jde stále dopředu, nenechá se zbrzdit, nenechá se zastrašit. Je mi to líto.
Usmívám se, hladím svojí maminku po stále krásných vlasech. I ona se usmívá. A s úsměvem mi říká: „já chci domů, odveď mě, prosím, domů“. „Mami, tady jsi přeci doma“, tím nejpříjemnějším hlasem odpovídám. „Ale ne, ty víš, že tady doma nejsem. Já chci domů ke své mamince, tam je můj domov“. Pak se chvíli zamyslí a dodá "A musím odvést holky ke svým rodičům, jistě o ně mají strach." Užasle hledím do očí svých dvou princezen, které se mě drží jako klíště a neví, co mají dělat. "Mami, ale to jsou moje děti, já jsem jejich máma." Celá roztřesená se rozčílí, jak něco tak nehorázného ta cizí paní vůbec může vyslovit......
I já chci domů ke své mamince……tam je přeci můj domov…….
Kdo to nezažil, možná nepochopí. Kéž bych byla mezi nechápajícími....
Jasmína Sudová
Můj život s Němcem VII. - smíření
Prohrála jsem boj. Já osobně skutečně ano. Ten slizoun odporný s německým jménem si vzal vše, co chtěl. Překonal každou bariéru, každou překážku, kterou jsem mu nastavila a hrdě se teď plácá pěstičkama do hrudi. Zase se mu podařilo to, co chtěl.... Ten slizoun má i své jméno. Jmenuje se Alzheimer.
Jasmína Sudová
Můj život s Němcem VI. - první vánoce bez Němce
Alzheimerova choroba je zatím nevyléčitelná. Prostá věta, která se objevuje téměř u každého článku o této nemoci. Bohužel, ta věta je pravdivá. A velmi často následuje i věta druhá, bohužel, také pravdivá - nemoc se postupně zhoršuje..... A já dodávám větu třetí - a bere s sebou všechny okolo sebe.
Jasmína Sudová
Suchare....
„Suchareeee...“ vnímá Agáta jeho hlas. Je lehké náledí, nemůže přeci jet rychleji. Ale zrovna suchar? Ona? Ona, která neustále vymýšlí co by vyvedla za vylomeninu, ona že je suchar? No, tak to snad neeee! Zatíná stoličky vzteky do sebe, lehce špulí ústa a naštvaným lehkým pohybem ruky naznačuje, že tady je pánem ona.
Jasmína Sudová
Blázinec! Do slova a do písmene!
„Dobrý den, jakpak se dnes máte?“ usmívá se na mě docela sympatický mladý muž. Pokouším se také o úsměv. „Jmenuji se Daniel, můžeme si tykat?“ No, jasně, proč ne? Cítím se najednou příjemně mladě.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
KOMENTÁŘ: Český důchodce, pro vládu nepřítel číslo jedna
Vláda dokola opakuje, že nebude na důchody pro příští generace a zbankrotujeme. Nic takového...
Arizonští poslanci zrušili 160 let starý zákon, který zakazoval potraty
Zákonodárci ve Sněmovně reprezentantů v americkém státě Arizona ve čtvrtek schválili zrušení zákona...
Poslední mrazivá noc. Od pátku se bude oteplovat, v neděli se vrátí letní teploty
Ve čtvrtek budou ještě teploty podprůměrné a na horách může sněžit. V pátek ráno dokonce hrozí na...
Rusko vyrábí víc zbraní, než potřebuje na Ukrajině, varoval německý ministr
Rusko podle odhadů německého ministra obrany Borise Pistoriuse už vyrábí více zbraní a munice než...
- Počet článků 14
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2392x