Pro pár minut touhy.....

Ester sedí jako hromádka neštěstí. Před chvílí si zakoupila gravi-test a připadá si prostě šíleně. Už v lékárně cítila to pobavené pousmání prodavačky. Svět kolem sebe si rozdělila na ženy, které určitě miminko moc chtějí, na ty, co ho právě mají a na ty, které ho rozhodně nechtějí (tedy rozhodně ne právě v tuto dobu). Řadí se do kategorie za c). Ne, že by neměla děti ráda, ale je to už plný jeden měsíc, co jí dělí od hranice třicátníků. Už plný jeden měsíc si u věku píše na prvním místě čtyřku. Už plný jeden měsíc se s tím snaží srovnat a přijmout ten fakt, ale nejde to dostat pod kůži. Přemítá o svém životě, o tom co a jak je, co mohlo být jinak....Vlastně nejvíce se jí vybavuje doba těsně před kulatinami, doba, kdy chtěla zastavit zeměkouli, aby už neplynul čas, doba kdy chtěla dohnat ujíždějící vlak....

Na podzim byla na služební cestě. Ester je hodně zajímavý typ, příjemná sportovní postava, snad jen příliš mnoho vrásek, které stále vybíhají na svět a nejde s nimi dělat prostě nic. Při jedné konferenci jí neunikl pohled nááádherného mladíka. Ale vážně, mladíčka – fíha, mohl by to být můj syn, pomyslela si Ester, dokonce bych řekla, že bude jen o pár let starší než moje dcera. Na pohledy mladších je za svůj život zvyklá, ale tohle bylo tedy něco – ten pohled spaloval, jako by mladík měl v očích uhlíky. Z toho pohledu čišelo něco, co už hodně dlouho neznala. Lichotilo jí to. A tak nějak samo a automaticky nutilo k tomu, že se více usmívala, snažila se naklánět tak, aby ty vrásky byly vidět co nejméně a sama sebe přistihla, jak propadá očnímu flirtu. Byl krásný, byl mladý, příjemně voněl a když promluvil, rozklepaly se jí kolena, v podbřišku cítila takový ten tlak touhy, hltala každé jeho slovíčko a bylo jí fuk, že plácá v angličtině spoustu chyb. Sledovala ho jako obrázek, ale on úplně stejně sledoval ji a nebýt nějaké zábrany, která se v mozku vytvořila, ten den dopadl úplně jinak. Ale ona musela přeci zachovat svojí hrdost (i když se za to v duchu proklínala). Alex se zmohl pouze na výměnu kontaktů  a oba pomalu mizí do svých krajů.

Celou cestu si Ester promítala v hlavě co prožila. Ale brzo jí z myšlenek vytrhla realita. Příchod domů, kde jí vlastně vůbec nikdo nečeká. Kajda, těžká puberťačka, chtěla z ní mít velkou sportovkyni, ale ona se zatím jen natřášá před zrcadlem a střídá barvy vlasů. Adam ve škole zase příšerně zlobí, jen dva dny tu nebyla a už má zase novou poznámku. A manžel? Radši odjel na noční. Tedy, kde je, to je otázka, ale říká tomu na noční. No, to je jedno, lepší, než kdyby seděl doma, už i pohled na něj jí vadí. Večer tedy bez přivítání, mlčky otevírá nachlazenou lahev šampaňského a jen tak pro radost upíjí bublinky. Obě děti již brousí na internetu, také si tedy zapíná PC. A hle – zpráva od Alexe....Kruci, proč lidi neumí komunikovat právě v době, kdy mají? Proč si všechny tyhle slova nechal až na písemnou podobu? Proč už jí dávno neřekl, že jí sleduje už takovou dobu, že mu není lhostejná....proč???

Otevírá krabičku gravi-testu. Je tak jiná než jakou zná z dřívejších časů (už je to vlastně dvanáct let, kdy jí otevírala naposledy). Je to pokrok. Test vypadá jako lékařský teploměr, už žádný proužek, ale krásný růžový teploměr. Pomalu čte návod. Jedna čárka nebo dvě čárky – to zůstalo stejné.....jak je to dávno, kdy by za dvě čárky vyměnila celý svět? Teď se jen modlí, ať je to čárka jenom jedna a celý svět by vyměnila jen za tu jednu jedinou čárku.

Komunikace s Alexem nabrala obrátky. Povídali si o životě, o tom, co koho trápí a těší. Bylo jí s ním čím dál tím příjemněji. Při každém „setkání“ na chatu jen cítila tlak touhy u pupíku. Slovo dalo slovo a domluva zněla – uvidíme se. Složitě naplánovala výlet do Anglie, najednou výlet zajímal i manžela – to byla palba otázek, ze kterých ale bravurně vybruslila.

Nastal den D a Ester s kufříkem plná očekávání stála na letišti směr Londýn. Přesto všechno, co Alex psal, v Londýně zapla mobil a tam jen strohá esemeska – sorry, nemůžu na letiště přijet. Hmmmm... V hotelovém pokojíku začala se šlechtící kůrou, dokonce i omlazující masku si dopřála a rozhodně jí prospěla. Druhý den sraz s Alexem kdesi u metra, nedaleko hotelu. Setkání bylo zvláštní, vůbec neodpovídalo všem těm písmenkám, ale ona už zase cítila ten tlak kolem pupíku. Ani netuší, proč vlastně kývla na otázku, zda se půjdeme podívat na její pokoj, proč nešli třeba do baru, na procházku, kamkoliv??? Za dveřmi odložil šálu a pak se rozbouřily všechny vášně, vrhnul se na ní a ona se vůbec nebránila. Prožila něco, co snad ještě nikdy ne, nádheru, rozkoš, tryskající touhu.... Než se osprchovala, Alex už byl oblečený a řekl jen: „Have a nice evening“. Nezmohla se ani na slovo. Nehybně zůstala stát s ručníkem kolem těla. Odešel. Pusu nezavřela údivem, nedokázala ze sebe dostat ani hlásku. Po chvíli se ozval klepot na dveře. Alex. Oddechla si. Ale on se jen suše natáhl pro svojí zapomenutou šálu na věšáku a beze slova odešel. Zbyla po něm jen krásná vůně a rozházené peřiny z těch nádherných chvil.

Už ho neviděla.....tak tohle je to, co jsem chtěla rychle zažít než oslavím kulatiny? zoufale si pomyslela Ester. Kdy jindy, když ne teď, říkala si, kdo by o mě stál po čtyřicítce??? Připadala si najednou jako kurva, jako laciná kurva.....

Doma myšlenky opět přebily starosti. A všední kolotoč. Alexe vygumovala z hlavy a v práci si naplánovala nový projekt. Bujará oslava nechtěné čtyřicítky. Až pohled do kalendáře jí trochu zastavil. Zpoždění. Kruci, zpoždění. Není nic tak spolehlivého, jako termíny její menstruace. Pět dní, to už je sakra dost.....ale starostí a práce je pořád tolik, že na chvíli na pohled do kalendáře zapomíná.

Desátý den zpoždění. Pomalu se přesouvá na toaletu s krásným růžovým gravi-testem. Přemítá, co se asi stane. Jak manželovi vysvětlí, že je těhotná, když už jistě rok spolu vůbec nespí? To nebude vůbec jednoduché... Tekutina se nasává do růžového teploměru, skoro ani nedýchá, nemá ani odvahu to sledovat.  Bude jedna čárka nebo dvě? Cítí se hrozně sama. Pochopila, že tuhle věc si bude muset odžít absolutně sama, není kdo by jí pomohl. Kdokoliv s ní může soucítit, kdokoliv jí u toho může držet za ruku a podporovat jí. Je to ale jen ona sama, kdo to musí prožít, kdo musí rozhodnout co dál....

Hluboký nádech, Ester polyká hořké slzy a pomalu otáčí teploměr gravi-testu a po nekonečně dlouhé chvíli se odváží podívat na počet čárek.....................